1. vnější vzhled vozu

• kvalita laku, lak by měl být po celé ploše karoserie shodný odstín, strukturu i stupeň lesku.

• Barvu a odstín laku kontrolujte za denního světla nebo pod zářivkami, a to na všech dílech karoserie.

• Sledujte stopy broušení tmelicích a kytovacích hmot pod lakem, drobné krupky, zastříkané smetí, dolíčky, dívejte se po hrankách na laku v ohybech a v okolí těsnicích a ukončovacích lišt, např. u dveří, oken, na blatnících.

• Prohlédněte okolí světel, směrových světel a těsnění oken a pátrejte po jemném zastříkání lakem nebo špatném spasování. Při stříkání blatníku jen málokdo demontuje světla nebo těsnění oken, takže na nich často zůstanou stopy po předchozím lakování.

• Důvodem oprav a přelakování částí karoserie může být často i koroze – pozor na všechny odloupávající se a drolící se části laku nebo výskyt puchýřků laku, zejména v namáhaných a spodních částech karoserie.

• Porovnejte velikost spár (mezer) mezi jednotlivými částmi karoserie – díly musí lícovat a spáry mezi nimi musí být stejně široké.

• Zkontrolujte, zda lak na šroubech, které spojují jednotlivé části karoserie, není poškozen. Pokud na ně byl nasazen klíč a byly povolovány, svědčí to o výměně nebo opravě daného dílu.

• výskyt koroze, nejčastějšími korodujícími místy jsou lemy blatníků, okraje dveří a ostatních částí karoserie, jednotlivé sváry, zejména v upevnění střechy. Často se koroze objevuje pod lemem čelního skla.

• spáry mezi jednotlivými díly karoserie by měly být rovnoměrné, po celé karoserii přibližně stejně velké a pokud možno co nejmenší.

• Zkontrolujte spoje (sváry), které jsou při výrobě v továrně překryty plastovým tmelem. Ty chrání karoserii před zatékáním vody a vnikáním nečistot. Po opravě je většinou není možné uvést do původního stavu, tmel je hrbolatý, nepravidelný a často je i proveden z jiného materiálu.

• Otevřete motorový a zavazadlový prostor, nebojte se odstranit všechny koberce, plastové kryty i rezervní kolo, abyste co nejlépe viděli na vnitřní spoje karoserie i jejího skeletu. Pokračujte na všech částech vozu. Kontrolujte obě strany zároveň a vzájemně je porovnávejte. Spoje jsou strojové, proto by mělo být vše symetrické.

• stav plastů, vybledlé a zhrublé plasty ukazují na to, že vozidlo nebylo garážováno a bylo často a dlouhodobě vystaveno přímému slunci.

• střecha vozu, musí být rovná, prosta jakýchkoli oprav. Jakákoliv její deformace totiž ukazuje na zkřivení celého skeletu vozu po nehodě.

• neoriginální doplňky musí mít dokumentaci o jejich schválení pro provoz na veřejných komunikacích (atest 8 SD). Je třeba důkladně zkontrolovat kvalitu a způsob montáže. Pokud je na voze nechcete, nechte je odmontovat ještě před koupí samotného vozu.

2. motorový prostor a motor

• motor by měl být na první pohled suchý a relativně čistý. Příliš "vypulírovaný" motor pak může znamenat pokus o zakrytí úniku oleje, nebo jiných kapalin

•  

• olej, jeho stav by měl být zkontrolován před startem motoru především s ohledem na čirost a jeho dostatečné množství, po zastavení motoru by neměla být na měrce ani na víčku žádná pěna.

•  

• motor by měl snadno naskočit na první pokus. Jeho chod by měl být klidný, pravidelný, bez nadměrného hluku a viditelného kouře (v zimě je možno tolerovat čistě bílou vodní páru).

•  

• ostatní provozní kapaliny by měly být v dostatečném množství (mezi ryskami na nádobách), chladící kapalina by měla být čistá bez známek mastnoty.

3. interiér

• volant, řadící páka, pedály a ostatní ovladače by měly být "ohlazeny" úměrně najetým km, pokud je věnec volantu naprosto hladký a z řadící páky je už setřeno původně vylisované schéma řazení, pak má dotyčný vůz určitě najeto více, než např. deklarovaných 100.000 km. To platí i pro gumové "šlapky" pedálů, zde bychom se měli soustředit především na pedál brzdy a spojky, které jsou nejvíce namáhány.

• stav sedadel a čalounění celého interiéru, opět platí, že interiér by měl být opotřebován úměrně svému stáří a najetým km. Pozornost věnujte především "prosezenosti" sedadla řidiče, ale mnohé napoví i stav a čistota celého interiéru vozu

• dodatečně montované doplňky, např. HF pro mobilní telefony, CD měniče, různá stínítka. Všechno toto příslušenství musí mít dokumentaci o schválení k provozu (atest 8 SD). Pokud o dané příslušenství nemáte zájem, raději ho nechte odmontovat ještě před koupí vozu.

Interiér známky zatopení

• Nahlédněte pozorně pod plastové části v interiéru, zda neobjevíte zbytky písku nebo bahna, rozeberte čalounění ve dveřích, podívejte se pod prahové lišty, pod koberce i sedačky.

• Podívejte se pod přístrojovou desku: její kontrola bývá často opomíjena. Právě pod ní však mohou zůstat stopy po zatopení.

• Přičichněte k čalounění, zda necítíte zápach bahna, dívejte se po skvrnách na sedačkách. Působením vody povolí izolace, která pak začíná oxidovat. Často pak nefungují elektricky ovládané části vozu

Elektrické součásti

• Pečlivě kontrolujte i základní věci, např. jestli svítí všechna světla, včetně brzdových a směrových. Elektrické ovládání okének musí být plynulé a bez rušivých zvuků. Klimatizaci vyzkoušejte i za jízdy, nejen s nastartovaným motorem na místě.

4.spodek vozu

Podvozek - má cenu ho prozkoumávat?

Samozřejmě! Nejlepší je vůz zvednout a podvozek pořádně zkontrolovat. Důraz klaďte na korozi podlahy a na výfuk, který často reziví. Rovněž na větší olejové netěsnosti, nerovnoměrně sjeté pneumatiky a vady náprav nejlépe přijdete, když automobil zvednete na zvedáku.

každý seriozní bazar by vám měl umožnit prohlídku vozu i ze spodu, bez ní vůz v žádném případě nekupujte

spodek vozu by měl být čistý, bez stop po oleji nebo brzdové kapalině. Dávejte pozor na "nadbytečné" sváry a zkontrolujte neporušenost nosných částí (prahů, podélných nosníků a náprav) ať už vinou koroze, nebo mechanického poškození. V obou případech je jakékoliv poškození těchto dílů velmi závažné a při dalším provozu nebezpečné. Podvozek by měl mít kvalitní ochranný nástřik, ale podezřele nová a silná vrstva ochranného prostředku může naopak maskovat korozi nebo jiné poškození.

tlumiče a uchycení náprav by mělo být bez jakýchkoliv vůlí, koroze a v případě tlumičů i úniků oleje

 

5. identifikace vozu, jeho původ a servisní historie

VIN(Vehicle Identification Number) kód je unikátní identifikační číslo karoserie. Vždy ho pečlivě vyhledejte a zkontrolujte přímo na místě jeho vyražení. Měl by být vyražen čistě a čitelně. Musí se shodovat s údajem na identifikačním štítku vozidla (zpravidla v motorovém prostoru) a ve velkém i malém TP. V opačném případě od koupě bez další diskuse upusťte. To samé platí i pro číslo motoru.

Typ a výrobní číslo motoru

Oba údaje najdete vyražené na bloku motoru. Porovnejte je s technickým průkazem auta (TP). V něm musí být povinně uveden pouze typ motoru  (platí pro TP vydané od 1. 7. 2001, do této doby se v TP uvádělo i výrobní číslo motoru). Pokud můžete, zkontrolujte fyzicky i výrobní číslo motoru. Opět se zaměřte na to, jestli s vyraženými číslicemi někdo nemanipuloval nebo není upravována razná plocha čísla motoru. Pokud je číslo motoru poškozené, vyrezlé nebo je upravována razná plocha, automobil nekupujte.

kódy skel, zkontrolujte kódy jednotlivých skel. Kromě předního, které bývá často měněno aniž by muselo dojít k nehodě, by na sebe měla čísla alespoň rámcově navazovat a skla by měla pocházet od stejného výrobce.

servisní knížka a návod k obsluze by zvláště u novějších vozů (do stáří cca. 6 let) neměly v žádném případě chybět. Pokud ano, pak je vhodné od nákupu daného vozu upustit. Majitel se tak pravděpodobně snaží zamaskovat opravu po nehodě nebo je vozidlo kradené. Pokud není pravda jedno ani druhé, pak to přinejmenším ukazuje na nedbalý přístup k péči o vůz.

počet majitelů, zjistěte si z velkého TP, kolikátý jste majitel. Pokud je TP vystaven jako duplikát za ztracený, pak raději k vozu přistupujte s tím, že byl již popsaný a jste tedy min. 5 majitelem. Pokud byl vůz individuelně dovezen ze zahraničí, vyžadujte i TP země, kde byl původně přihlášen.

Nejprve zkuste najít výrobní štítky nebo samolepky se servisními údaji (např. počet najetých km při poslední výměně oleje v servisu).

6. zkušební jízda

Na co dávat důraz při zkušební jízdě?

Předváděcí jízda by měla být samozřejmostí. Sledujte při ní, zda automobil drží stopu, jak se chová v prudkých zatáčkách, zda brzdí souměrně a jaký má motor zvuk. Při jízdě se nebojte víc sešlápnout plyn a chtít po vozidlu víc, než v běžném provozu.

zkušební jízdu by měl bez poplatku a zálohy umožnit každý seriozní bazar. Samozřejmostí by mělo být i to, že vás prodejce nechá alespoň část cesty řídit. Pokud ne, hledejte vůz u jiného prodejce.

motor by měl mít klidný, pravidelných chod bez zvláštního hluku a vibrací. Měl by mít plynulý a stálý zátah. Jeho reakce na pohyb plynového pedálu by měla být okamžitá a přiměřená. Motor by neměl během jízdy produkovat žádný viditelný kouř (v zimě je možno tolerovat čistě bílou vodní páru). Naskočit by měl napoprvé. Soustřeďte se na jeho chod. Nechte ho běžet na volnoběh a poslouchejte, zda se z něj neozývají žádné neobvyklé zvuky (klepání, škubání). Motor by měl držet stejnou hladinu otáček bez znatelného kolísání. Vyzkoušejte jeho záběr v nízkých otáčkách, ani se ho nebojte trochu vytočit. Pokud je v pořádku, neublíží mu to.

Ještě za studena otevřete nádobku s vodou a podívejte se zespoda na její víčko – když je na něm mazut, znamená to, že olej prosakuje do vody nebo že je špatné těsnění pod hlavou.

Naskočit by měl napoprvé. Soustřeďte se na jeho chod. Nechte ho běžet na volnoběh a

Sundejte víčko olejové krytky a otočte ho – když je na ní mazut, znamená to, že do oleje teče voda nebo olej nebyl řádně měněn. Když je krytka cítit benzínem, znamená to, že mechanická pumpa propouští benzín.

převodovka, její ovládání by mělo jít zlehka, bez zvláštních odporů nebo pocitu "počítání zubů". Dráhy řadící páky by měly být přesné a jednotlivé rychlosti by měly být snadno "k nalezení".

spojka, by měla umožňovat bezproblémový plynulý rozjezd i řazení. Měla by zabírat rovnoměrně po celé dráze chodu pedálu a bez jakýchkoliv zvukových projevů.

podvozek a nápravy by měly být bez vůlí a tedy i bez zvláštních zvukových projevů a rázů při přejíždění nerovností

řízení by mělo být bez vůlí, přesné a lehce jdoucí. Nemělo by při vyšších rychlostech vibrovat a při rovné jízdě by měla být příčka volantu vodorovně.

brzdy by měly mít odpovídající rovnoměrný účinek. Při brzdění nesmí být patrné vibrace a auto by nemělo mít při prudkém zabrždění tendenci měnit směr jízdy.

7. cena

V autobazarech se ceny ojetin často i významně liší, proto je dobré prozkoumat minimálně nejbližší okolí. V ceně mohou být zohledněny také služby, které firma s prodejem staršího auta nabízí: někdy je vůz k prodeji speciálně připravený a má za sebou třeba i technické a emisní kontroly, jinde stojí v kryté hale či alespoň pod střechou.

Naopak nejméně důvěryhodné jsou plácky na krajích měst, bez zdviže, rampy či jiného vybavení k alespoň nejzákladnější prohlídce nabízených vozidel. Cenná při rozhodování může být i případná zkušenost kolegů či známých se službami konkrétního prodejce ojetin.

Značkový prodejce je dražší

Kvalitní jetý automobil od značkového prodejce může být až o dvacet procent dražší než podobný kus v autobazaru. Musí se ovšem jednat o vůz, který dealer původně prodal jako nový, pak ho v provozu udržoval a nakonec vykoupil dejme tomu na protiúčet při prodeji jiného nového auta.

Taková ojetina je zpravidla před dalším prodejem důkladně prohlédnuta a opravena, vzácností nebývá ani nejméně půlroční záruka.

Připraven na inzerenta

Zajímá-li se motorista o auto na inzerát, měl by k jednání přijít s jistou znalostí nabízeného modelu a cen, za které se obvykle v okolí prodává. K tomu poslouží pár návštěv okolních bazarů, čtení inzertních rubrik a konečně diskuse s dalšími řidiči. Představu o ceně nabízeného exempláře má jako první vyslovit prodávající.

8. nebezpečí

Většina vozidel individuálně dovezených utrpěla menší či větší havárii-nepoškozená vozidla se ze zahraničí dovézt většinou dnes již nevyplatí (v této chvíli hovoříme o dovozu "na kšeft" tedy s úmyslem vozidlo nabídnout k prodeji v České republice)

Historii vozu zakoupeného jako nový v tuzemsku lze mnohem lépe ověřit.

Jediným akceptovatelným dokladem prokazujícím zakoupení vozidla jako nového v tuzemsku je originál faktury tuzemského autosalonu – i tento doklad doporučujeme ověřit u příslušného obchodníka. Případy falešných faktur jsou zcela běžné.

Všimněte si stavu km na tachometru a počítejte, že vozidlo malé kubatury může mít reálný roční proběh km minimálně 10 tisíc v případě benzínového motoru, spořivý předchozí majitel jistě nekupoval dieselovou (podstatně dražší) variantu proto, aby s ní jel každý týden 2 x na nákup do blízkého supermarketu.

Čili 20 tisíc km ročně je zde opravdu minimum, které lze akceptovat.

Vozy střední třídy s objemy motoru cca od 1600 cm3 nahoru budou mít u benzínových provedení najeto ročně minimálně 15 spíše 20 tisíc km, dieselové verze mohou mít klidně roční nájezd 30, 50 tisíc - dokonce i mnohem více!!!

Uvidíte-li např. TDI Octavii tři roky starou s udávanými kilometry 100 000 může to být pravda, ale zmíněné vozidlo může mít najeto i 200 000 km.

Tři roky starý VW Passat v dieselové variantě s najetými 50 000 km je úplný nesmysl a pohádka o Mercedesu který vlastnil švýcarský důchodce a jezdil s ním jen v neděli do kostela jsou už ohrané...

Všimněte si, že většina bazarových vozů ve stáří cca nad 5 či 6 let má najeto okolo 90 tisíc km.

Působí zde minimálně 2 hlediska:

1. Hledisko psychologické- vozidlo s 90 000 km na tachometru se kupujícímu zdá podvědomě mnohem zachovalejší, než kdyby mělo najeto více jak 100 000 km.

 2. Interval 90 000 km je u naprosté většiny vozidel kilometráž, kdy se provádí "supervelká údržba" - výměna rozvodového řemene (řemenů), kladek, revize podvozkových dílů, při této kilometráži bývá většinou nutné měnit brzdové kotouče,brzdové obložení, oleje včetně převodového,je zde již větší pravděpodobnost snížené funkce katalyzátoru a lambda sondy u benzínových verzí, u dieselů vybavených filtrem pevných částic bývá nutná výměna tohoto zaneseného filtru (minimálně 20 tisíc korun).